Mamma mia! Mario, slavná videoherní postavička, která je na světě už čtyřicet let, se představuje v animovaném filmu. A brácha Luigi u toho nesmí chybět.
Kdysi dávno předávno milé děti, když se do počítačů ještě zasouvaly diskety, jsem hrál nějaký díl hry Super Mario – pravděpodobně to byl ten úplně původní díl, ale ruku do ohně bych za to nedal. Tím veškeré moje zkušenosti s videoherním Mariem začaly a vlastně i skončily. Jsem si vědom toho, že hra s tímhle italským instalatérem (proto jsou v těch hrách všude ty zelené trubky, to dá přece rozum, ne?) má mnoho dílů a nejde pokaždé o „hopsačky“. Existují i nějaké ty závodní hry s Mariem, ve kterých se jezdí s barevnými autíčky po roztomilých tratích. Ale udělat na motivy her, kde se po většinu času skáče po kostkách a hází želvami, film, co by dával smysl a byl zábavný, je úplně jiná kategorie. Najednou titulního hrdinu nemůžete ovládat a vlastně ho jen pasivně sledujete.
Matně si pamatuji na první pokus o zfilmování Super Maria z roku 1993. Vyšel z toho snímek Super Mario Bros. s Bobem Hoskinsem, kterého si asi napořád budu pamatovat především z filmu Falešná hra s králíkem Rogerem (viděl jsem ho svého času snad desetkrát). A jak se ten hraný pokus z devadesátých let povedl? Ani se neptejte. Za prvé si z něj téměř nic nevybavuju, za druhé to byl finanční propadák a za třetí si z něj téměř nic nevybavuju. Obecně je ten film (taktně řečeno) považovaný za hodně nepovedený.
Takže není divu, že další zpracování videohry Super Mario Bros. přišlo až po třiceti letech. A tentokrát jde o zpracování animované. Ukázalo se to jako moudré rozhodnutí. Děti animáky zbožňují, což se v loňském roce, kdy měl film premiéru, potvrdilo na jeho tržbách. Diváci v kinech po celém světě nechali za vstupenky celkem více než 1,3 miliardy dolarů, což Mariovi vyneslo v roce 2023 druhé místo.
Ale ve filmu nejde jen o to, jak vypadá – a musím přiznat, že v tomto případě je animace velice povedená – ale jestli baví i další jeho stránky kromě vizuální. Jak jsem zmínil o pár odstavců výše, vytvořit smysluplný příběh na základě takto jednoduché hry nemusí být úplně snadné. Samozřejmě se scénárista nemusí otrocky držet předlohy. Většina herních prvků by se dala ignorovat, aby se děj vydal úplně jiným směrem a z předlohy si vzal jen klíčové postavy a situace.
Děj filmu začíná útokem ještěra Bowsera na království tučňáků, které nakonec dobude a získá hvězdu (předpokládám, že jde o prvek z Mario her). Dělá si ale i zálusk na houbové království princezny Peach. Mezitím se ve světě lidí bratři instalatéři Mario a Luigi snaží živit jako instalatéři, ale moc jim to nejde. Dosavadním výsledkem jejich snažení je jedna zničená luxusní koupelna a naštvaný pes. Jakmile se v televizních zprávách dozví, že došlo k zatopení Brooklynu, vyráží na pomoc zaplaveným ulicím. V kanalizaci narazí na záhadné zelené potrubí (úplně stejné jako ve hře) a když do něj vejdou, začne je unášet barevný teleportační proud neznámo kam. Mario skončí v roztomilém království princezny Peach, zatímco Luigiho to odnese do ponuré Bowserovy země. Aby Mario zachránil svého bratra, princeznu a celé houbové království, musí se utkat s Bowserem. Je na to italský instalatér dost silný, když do té doby jen utahoval kapající kohoutky?
Již od začátku je příběh plný spousty situací, prostředí a narážek, které se inspirují hrou nebo jsou z ní přímo převzaty. Je jich tam tolik, že jsem si to uvědomoval, přestože je neznám a 99 % z nich jsem nehrál. I pro laika musí být jasné, že se ve filmu objevují videoherní principy a nikdo se s tím moc nemaže. Prostě tady máte krabičky s otazníkem, které obsahují vylepšení – získáte sílu, mrštnost nebo vás to zmenší. Jak to celé funguje? Žádné otázky! Takhle to je a hotovo. Proč princezna trénuje mrštnost na něčem, co je doslova kopie herní úrovně? Nebuďte zvědaví, je to prostě Super Mario. Věřím, že někde v pozadí a v dialozích je ukrytá spousta odkazů na hru a fanoušci se můžou bavit hledáním těchto poschovávaných narážek. Všechno je prostě podřízeno tomu, aby to vypadalo jako ve hře.
Tohle kopírování herních mechanismů je dost okaté, ale naštěstí to není úplně debilní a pořád si to dokáže uchovat nějakou koukatelnost. Občas je to i docela zajímavé, jako například scéna v úvodu, kdy Mario a Luigi běží po ulici k zákazníkovi, který chce spravit koupelnu. Celé je to zabrané z pohledu, který připomíná plošinovou hru a hrdinové přeskakují ploty a různé další překážky. Navíc má celý film jen hodinu a půl, takže není šance, že by začal nudit. Pořád se něco děje, vypadá to roztomile a zábavně. Samozřejmě Mario cílí na děti a příběh je jednoduchý. Nic se zbytečně nekomplikuje a ve výsledku jde o Mariovu cestu k tomu, jak se stát hrdinou.
Zajímalo by mě ale, jak by vypadal případný druhý díl. Vzhledem k obrovskému úspěchu filmu by se dal vznik pokračování očekávat. Ale jak by chtěli tvůrci navázat, aby to nepůsobilo stejně? Vizuálně předvedli asi to nejlepší co šlo, Mario odpovídá své herní předloze na sto procent a na všechno ostatní se taky dobře kouká. Šlo by zase o zachraňování někoho, kdo je v nesnázích? Zase by tam byla spousta herních prvků? A bylo by to napodruhé vůbec ještě zajímavé?
Bylo to celkem zábavné to sledovat, ale uvědomuji si, že slepení prvků typických pro celou herní sérii scénáři spíše ublížilo. Záleží na každém, zda to bere jako překážku a vadí mu to, nebo se přes to přenese. Mě to naštěstí neurazilo. Objektivně bych možná dal o stupínek nižší hodnocení, ale upřímně musím říct, že jsem se bavil a užil si tu dětskou naivitu.
USA / Japonsko, 2023, 92 min. • IMDb • RottenTomatoes • ČSFD
7/10 – Animovaný Super Mario někdy až příliš doslovně adaptuje videoherní svět a je to na něm vidět. Na druhou stranu tak činí zábavně a celé to vypadá hezky a pohodově. Pokud se na to budete půldruhé hodiny koukat dětskýma očima, tak si to taky užijete.
